Pod pojmem cirkus si představuji život v maringotce, kupu starostí, neustálé cestování. Co z toho je pravda a jak se váš život liší od hrdinů románů Eduarda Base?
Neliší se vůbec, akorát žijeme v daleko luxusnějších maringotkách.Ta moje má třeba hodnotu větší, než mnohé domy. Stála měpřes 2 miliony. Jinak je ten kočovný život krásný, jsem svobodný člověk.
Ale co to neustálé přesouvání? To vám nevadí?
Vidíte, a já třeba zase lituju lidí, co celý život chodí do jedné hospody, vidí stejné tváře, jednou za rok jedou na dovolenou... já to mám opačně! (smích)
Připadáte si bohatý?
Hmotné statky mě nezajímají. Kolik mám aut nebo jaké značky vůbec neřeším. Uvědomuju si ale, že peníze dávají svobodu a já dělám to, co chci. Jsem majitelem obchodů v Praze a nouzí rozhodně netrpím.
Neměl jste chuť s tím někdy seknout?
Ale to víte, že ano. To má snad občas každý. Ale kontakt se zvířaty je pr omě přednější než kontakt s lidmi. Navíc mě ještě žádné zvíře nikdy nenaštvalo tak, jako někteří lidé. Takže od cirkusu asi nikdy neodejdu. Cirkus je celá vaše rodina.
Jak daleko padla jablka od stromu?
Všechny mé děti jsou u cirkusu a kdyby je to nebavilo, tak by tu práci odflákly a doplatil bych na to nejvíc sám. Kdybych je tu držel násilím, nic bych nezískal.
Přijde mi ale, že jste na zvířata milejší, než na lidi...
No jistě,musím jim vynahradit jejich osud, že se narodily za mřížemi.Kdo má rád zvířata, ví, že je to ten největší závazek!
Prý spíte se zvířaty v kleci...
Dvakrát týdně si nechám přivézt do klece víc slámy a spím spumou nebo loepardem.
Nemáte strach?
Ne, kdybych měl, zvíře to okamžitě vycítí.A moje životnost by byla jen několik vteřin.
A nikdy se vám nic nestalo?
Pár seknutí, jednou prokouslá ruka, ale vždy za to můžu sám. Jednou mě kousnul krokodýl. Manželka z toho omdlela...
Asi to s vámi nemá lehké?
To ne. Někdy spí ve skříni, když si beru do postele zvíře. Vystele si jí molitanem. Už je zvyklá. (smích)
Pamatujete na Stevea Irwina? Jeho život ukončil rejnok, když ho tahal za ocas. Abyste tak taky jednou neskončil!
Avíte že by to byla klasická stylová smrt pro mě? Chtěl bych tak taky skončit, zvířata beru jako lidi a umřít někde v domově důchodců bych nechtěl. Jen aby to bylo rychlé!
Jezdíte na tygrovi, strkáte mu do tlamy hlavu... Čeho dalšího se od vás lidi dočkají?
Přespím v kleci s leopardem a pumou.
A to se ta dvě zvířata snesou? Všichni tvrdí, že ne, ale pro mě je to výzva. Stejně jako chov hyen. Nikdo je tu nemá a já si je chci pořídit.A nebo ty dva zkřížit.
Cože? Zkřížit pumu s leopardem?
No jistě! Rád bych třeba zkřížil tygra se lvem, už jsem to jednou viděl.
Jak takové zvíře vapadá?
Máto menší hřívu než lev, jemnější pruhy než tygr a váží to až půl tuny. Určitě k tomu jednou dojde.
Co tvrzení ochránců přírody, kteří podobné jednání označují za neetické?
Víte, nic na světě není černé a bílé. Jsou dobré cirkusy a špatné cirkusy. Já tyhle lidi vždycky pozvu, ať se přijdou podívat.Sám jsem například členem Strany zelených ve Skandinávii už dobrých 30 let.
Kozel zahradníkem?
Vůbec ne, byl jsem papežštější, než papež. Jednou jsem se popral kvůli ježkovi. Jeden kovář od cirkusu ho chytil a chtěl sníst. Zmohl jsem ho. Byl to pěkný hromotluk. (smích)
A čím svá zvířata cvičíte? Mnozí si myslí, že bičem...
Zkuste jednou zvíře praštit a už po vás celý život půjde! Mám metodu cukru a trpělivosti. Každý den trávím hodiny v kleci se zvířaty.
Jaký máte vztah k podřízeným?
Jsem na ně pes, jinak by to ani nešlo.Mám na ně husté síto: varování, pokuta a vyhazov. Já tady kolikrát mám Bulhary, Marokánce nebo Ukrajince, které když nebudete držet pod krkem, tak to jde do háje. Zvlášť Marokánci mívají ponorkovou nemoc. Jeden, co jsem ho zaměstnával, mi propíchl druhého nožem.
Všiml jsem si, že vás oslovují „šéfe“
... No ano, jsem tady šéf, musím mít přehled o všech detailech. Cirkus je malá vesnice.U nás je cirkus synonymum pro bordel, ale bez dokonalé organizace bychom nemohli existovat. Vše je do detailu připravené a promyšlené.
Obešel byste se v životě bez adrenalinu, potlesku lidí a zvířat?
Asi ano, ale beze zvířat těžko.
Má cirkus budoucnost? Co budete dělat, až jednou lvi a krokodýli na lidi nezaberou?
Dobrá otázka! To si totiž jenomu nás lidé myslí, opak je ale pravdou.Ve Francii je přes 700 cirkusů, v Německu300, vydávají knihy, časopisy. Slovy klasika, cirkus je věčný, cirkus byl, je a bude. Vždyť je starý přes 2 tisíce let!
Co vám přineslo nebo vzalo účinkování v reality show Pane Joo?
Nelituju toho, přineslo nám to dost popularity.
Máte uznání, slávu, peníze... čeho dalšího chcete v životě dosáhnout?
Mám stále nějaké mety, které překonávám. Republika je mi už celkem malá, chci jako slavný cirkus Humberto procestovat Evropu, chci mít statek se zvířaty, hvězdářský dalekohled, krb... prostě klid ve stáří.Mámto v hlavě dobře promyšlené!